R6: jeden závod, spousta emocí

Deníček starého mechanika v moderním světě

Tak vás zase po delší době zdravím. Dneska se mi to píše nějak se smíšenými pocity. Na jednu stranu nadšení ze splněného snu, na druhou stranu to má hořkou pachuť. No nic pojďme na to….

Už delší sobu nosím v hlavě, že si chci zajet Dymokury a to ve třídě Classic superbike. Kvůli tomu jsem i pořídil Suzuki Gsx-r 750 K1 – moji milovanou bábu. Původní plán byl, že ji udělám a zajedu s ní nějaká letiště, aby mě pustili do Dymokur. Znáte to, plány jsou jedna věc a realita věc druhá. Takže jsem samozřejmě nebyl ani na jednom letišti a celou sezónu strávil v dílně opravou motorek zákazníků. No, abych ze sebe nedělal úplného chudáčka, párkrát jsem se na jeden den utrhl někam na okruh. No a najednou koukám, že už běží přihlášky na Dymokury. Bába neudělaná a já neodjel ani jedno to letiště. Tak jsem si jenom posteskl, trochu si zanadával jakej jsem idiot a nechal to plavat. Jenže jeden můj nejmenovaný kamarád (Ondra 😊) do mě pořád ryl, ať to zkusím i tak, že jsem nakonec neodolal a zeptal se, což jsem neměl dělat. Jelikož jsem si už nenadával do idiotů, ale rovnou jsem si říkal, že jsem de**l. No samozřejmě by mě do závodu pustili, jenže má kategorie už byla plná.

Opět jsem to nechal být a zase si řekl, že pojedu příště. (Tuhle větu už nechci v životě říct. Žádné příště už být nemusí. 😉).  No jenomže hlavní našeptávač (Ondra 😊) si nedal pokoj a začal mě ukecávat do supesportů. S tím jsem ho hned poslal do řitě, jestli se náhodou nepo**al, abych lezl mezi ty, co si mě namažou jak máslo na chleba. Ještě k tomu jsem na to neměl motorku, jen naší firemní vydechlou polo rozpadlou (jelikož jsem ji před tím zahodil v Mostě 😊) R6. Jenže ten malej šotek mi dal brouka do hlavy a já pár dní před závodem zavolal Davidovi, jestli by to náhodou nešlo a ono světe div se, to šlo 😊.

Po počátečním nadšení v délce trvání cca 10 vteřin mi došlo, co jsem to zase vymyslel za krávovinu a když jsem si uvědomil s kým pojedu, mé sebevědomí kleslo do mínusových hodnot 😊. Další vystřízlivění se dostavilo, když jsem otevřel plechárnu a tam uviděl tu rozlámanou stařičkou R6. No nic, nejsme srabi a uděláme to pěkně po staru na pankáče. Takže noční v pondělí, úterý a ve středu. Oprava laminátů, stupačky, přezout, kapaliny, přední brzda,  sprejový lak, hodně samolepek a hooodně energeťáků, abych neusnul. No a R6 byla připravená do boje.

A už tu máme čtvrtek dopoledne a já vyrážím směr Dymokury. Postavili jsem zázemí a vyložili vše z aut. A jelikož byl můj parťák strašně hodnej a vůbec ne škodolibej, všem okolo nás hned zahlásil, že jedu první přírodu. 😊 Takže, kamkoliv jsem večer přišel, hned do mě lili nějakou samohonku. Občas mi přišlo, že je to ředidlo nebo nějaký odmašťovač 😀. No co vám budu povídat, po chvíli jsem byl rád, že jsem rád. Zase na druhou stranu to mělo výhodu, jak jsem pil všechny ty denaturáty, tak jsem ani v té tmě nepotřeboval baterku na  cestu, jelikož mi oči svítili jak xenonový dálkáče od BMW 😀. Když nad tím teď tak přemýšlím, tak se divím, že jsem z toho spíš neoslepl.

Potom co jsem přežil čtvrtek, přišel poklidný, unavený pátek. Technické a administrativní přejímky. Vše proběhlo v pořádku a už nic nebránilo mé účasti v závodě. Večer jsem si v dodávce uvědomil, že už není cesty zpět a sám se sebou se vsázel kolik bude ráno nervózních průjmů. 😊

Sobota. Takže nervózních průjmů proběhlo asi pět. Od rána chcavec, kterej chvíleme přestával. Nejdřív to vypadalo, že pojedu na mokrejch, ale nakonec jsme to rychle přehodili na suchý. Já samozřejmě nervní jak prase, takže jsem byl místy protivnej jak osina v zadku a popravdě se divím, že mě parťáci nenakopali do prdele. Jsou to držáci a za to jim patří obrovský díky.

Tak vyrážím do první kvalifikace. Hned po výjezdu jsem zjistil, že nefunguje quickshifter. No nic, s**l jsem na to a prostě pěkně po staru spojkoval. Další nepříjmné zjištění po nájezdu do prvního ostrého kola bylo, že absolutně dostávám na prdel na rovinách, prostě motorově už na to ta naše babička neměla. Jediné kde se to dalo zachránit bylo na brzdy a v zatáčkách. Plán jasný a jdeme na to. Takže první pořádnej průjezd cílovkou, ostrý brzdy do první pravý a ta ku**a stará se rozhodla, že se mi do toho začne sr**t elektronika a pří podřazování místo zpomalovaní, začala zrychlovat. Takže jsem si to dal efektně po předním kole, což jsem fakt nechtěl😊.

To jsem nějak ustál a poslal to do zatáčky. Rovina, plnej a zase začala klouzat spojka. Já myslel, že mě hvízdne. Takže bylo po kvalifikaci a já jsem s helmou plnou čů**ků a ku**v zajel do depa. Po uklidnění jsme rychlořazení prostě uskřípli a spojku nějak rozchodili. Druhou kvalifikaci jsem nějak zajel, udělal jsem tam spoustu chyb, ale v rámci možností to celkem šlo.

Neděle den závodu. Od rána nervozita jak prase, milión návštěv tojtojek a v křeči tak, že by jsem mohl perdelí štípat desítku roxor. 😊 No nic přišel čas mého závodu. Najíždím na startovní rošt a motorka šla nějak divně. Přijel jsem, zastavil, a kluci už na mě čekali a super se o mě postarali. Deštník mi držel synátor, což byla absolutní pecka. Přišel signál a vyjíždíme do zahřívacího pekla a tady přišla cesta do mé noční múry. R6 se sotva rozjela a ještě k tomu vůbec neposlouchala spojka. Objel jsem zahřívací kola tak nějak divně a doufal, že se to zlepší. Start a ta mrcha vůbec nešla ovládat a když už jsem ji přes spojku nějak rozpohyboval, tak vůbec netáhla. Takže se přeze mě všichni přehnali jak rychlík a já se to snažil nějak dohnat v zatáčkách. Bojovalo se jak se dalo, ale bohužel asi v pátém kole v tom zarachtalo a bylo po boji. Zastávka v boxe a jen zklamání.  

Závěrem chci říct: zážitek skvělej, ale má to hořkou pachuť. Nevzdáváme se a pokračujeme v Brně, kde už se pojede na bábě 😊. Sorry, že to dnes nebylo moc zábavné, ale i takové dny jsou a alespoň můžu takhle přenést trochu své deprese na vás, abych v tom nebyl sám. 😊

Tak zas za týden🏍️!