Moje největší motorkářská noční můra

Deníček starého mechanika v moderním světě

Dobré ráno, mládežníci. (Píšu tenhle můj výlev ráno, tak proto dobré ráno.) Přátelé kamarádi, dnes to bude asi jenom o jednom zážitku, každopádně je to fakt výživná skutečnost. V některém z předešlých zápisků (to je váš problém, že to nečtete a teď nevíte, o čem mluvím 😀) jsem psal, že moje nejvíc nenáviděná motorka je Introš. Tak hoši, vše beru zpět a na první místo se s velkým náskokem dostal GoldWing 1200. Já tuhle motorku nenávidím tak, že bych si radši strčil pinďoura do mraveniště a u toho poslouchal dechovku, než abych ji ještě někdy opravoval. 😀

Náš příběh začal někdy v minulém týdnu, kdy mi volal zoufalý pán s tím, že mu na silnici bouchla zadní guma a potřeboval by motorku odvézt a přezout. Tak se ho ptám, co to má za motorku. Frajer mi povídá, že má CHOPER. Tak si říkám: jo, to tam do té dodávky nějak natlačím jako vždy, a pohoda, odjíždím si jak frajer. Domluvil jsem se s pánem na přesný den a hodinu, kdy pro toho CHOPERA dojedu.

Nachýlil se den D, hodina H a já jsem dojel na místo vyzvednutí. A tady to začíná. Hoši, já tam přijel a první zjištění bylo, že CHOPER stojí na zahradě, ponořený v hlíně. Tak si říkám: no super, to se z toho pos**u až to budu rvát ven. Ale to nebylo to nejhorší. Já k tomu přišel a zjistil jsem, že milý CHOPER není CHOPER, ale obývák na kolech v podobě Hondy GoldWing 1200. Samozřejmě ověšený miliónem cingrlátek, takže vážil tak půl tuny.

GoldWing – totál zadní guma v pr***i, seděl na břiše a prodloužené výfuky zarvané v hlíně. V ten okamžik jsem se opotil až na pr***i a už jsem vyhlížel lopuch a keř, kde se z toho fakt po..... . No nic, nemohl jsem přece ukázat, že to nedám. (Jooo, to ego je hrozná věc 😊). Golďase jsem nějak vycukal z hlíny (jsem přece pořád mladej kluk a k tomu plnej síly ) a pak jsem s tím přes motor vyjel do dodávky. No je pravda, že jsem si připadal, jak kdybych složil vagón uhlí. Nikde to neříkejte, ale ráno jsem zjistil, že už fakt mladej nejsem a to křupnutí při nakládání nebyly padáky motorky, ale moje záda. 😀 Hoši, já ráno vylézal z postele jak skrčenina z hororu a o zeď jsem se rovnal snad dvě hodiny. 😀

Jenže to nejhorší mělo teprve přijít. GoldWing v dodávce seděl na břiše a sám jsem nebyl schopnej ho vyndat. Tak přišel na řadu nouzovej plán – výměna zadního kola GoldWingu přímo v dodávce. Samozřejmě ta mrcha nešla za boha zvednout a nemohl jsem pod to dostat žádnej zvedák. Nakonec jsem tam dva narval, nějak to ze všech stran zakurtoval a s vypětím všech sil a za doprovodu hromady nadávek to zvednul.

Začalo odstrojování. Jelikož se o tu motorku roky nikdo nestaral, tak všude byly nánosy bahna, oleje, vazelíny a všechno zrezlé. Takže jsem samozřejmě zlomil asi pět šroubů, odřel si všechny klouby na rukách a jak jsem pod tím ležel, tak si vrazil asi dvacet třísek do zad a prd***. Hoši, to bylo slov! Tam padlo tolik ču***ů a k**d, že kdyby se proměnily do reality, tak je ze mě král porno průmyslu. 😀

Po téhle salvě jsem to všechno povolil, vyndal to stopadesátikilové kolo, sundal tu gumu, ve které byla díra jak do prd***, a potom to celé půl dne dával dohromady. Nakonec jsem tu mrchu těžkou s velkou pompou vyndal z dodávky. Tak si říkám, půjdu se pochlubit holkám nahoru, jakej jsem frajer. Jenže cestou jsem procházel okolo zrcadla. Ty kráso, já byl od toho krumplu špinavýho tak zahnojenýej, že by ze mě chachaři z Ostravy měli radost a hned by mě vzali do party.

Ještě jsem chvíli přemýšlel, jestli to nepostavím proti zdi a nebudu se z toho křesla na kolech koukat na film na plátně jak v letním kině. 😊 No pak jsem rychle procitnul z debilních nápadů, vrátil se do reality a toho autobusu se zbavil. Tak pro dnešek končíme a příště se pověnujeme okruhu v Brně.

Tak zas za týden🏍️!